Půlka mého srdíčka

11. ledna 2010 v 23:31 | Míša |  projekt 365
Už od narození se mnou Nikolka byla...pořád.
Co si pamatuju...Jako malou sestřičku mě hodně ,,buzerovala,, ale také učila.Teď když to vidím na videu tak se směju.Myslela to se mnou pokaždé dobře...i jako malá byla zodpovědná...
Učila mě počítat a vyjmenovaná slova-měla na mě velkou trpělivost.
Když jsem byla malá strašně jsem jí záviděla ten vozík,že nemusí chodit...Niky to vyřešila tak,že mě často vozila...a to nám vydrželo až do dnes .. :)
Byly jsme pořád spolu.Ona tu prostě byla.Každý den,když jsem přišla domů tak jsem si šla sednout ke stolu a Niky přijela a začaly jsme hned probírat celý den.Od rána až po teď...Je dobré když má člověk někoho,s kým si může popovídat úplně ovšem,svěřit se...pochlubit se..a zasmát :).Když jsme se s Niky na něčem nedohodly,vždy jsme dumaly proč a změnily to.Všimla jsem si také,že když má člověk sourozence,že už nehledá žádného nejlepšího kamaráda,protože toho nejlepšího kamaráda má ve svém sourozenci.Tedy alespoň u mě to tak bylo.
Mám jí strašně ráda...
Věděla jsem co si o čem myslí,co odpoví našim když se jí na něco ptali..byly jsme nějak spojené :).Líbily se nám stejné věci...
Ve škole nám často říkali,že jsme dvojčata.My na to reagovaly :Néé!Vůbec.Ale já byla ve skutečnosti ráda,že jsem někomu podobná...že jsme si tak podobné,nejen ve vzhledu.
Prožily jsme toho spoustu a i když všechny zážitky nebyly nejúžasnější..jsem za ně ráda.
Vzpomínaly jsme na všechny dovolené,smály se tomu...Na videích Niky nesnášela,jak zní její hlas..já neměla ráda záběry kde jsem z profilu :D...
Věděla jsem,že každé ráno když vztanu a sejdu dolu po schodech..uvidím ji,jak sedí u stolu a pije kafe-které málo kdy dopila :)...
Je půlka mého srdíčka...celý svůj život jsem byla s ní...ona byla první,které jsem se svěřila o dobrém nebo špatném...Vždycky jsme vymýšlely jak říct našim např. o špatné známce :)-i když naši nás za to nikdy nijak netrestali...bylo to hlavně kvůli nám...Řešily jsme to spolu

A teď když se to stalo...nemám s kým probírat nejnovější videoklipy na MTV,nemám se komu svěřovat... nevím co si počnu...když vidím rodiče...všechno je tak prázdné... strašně moc mi chybíš Niky...

KDYŽ JSEM SE NARODILA BYLA JSEM NEJMLADŠÍ....PŘED TŘEMI LETY JSEM SE STALA PROSTŘEDNÍM DÍTĚTEM....A TEĎ...TEĎ JSEM NEJSTARŠÍ...

Vždycky nás bylo pět...Pro okolí jsme byla velká rodina...Velká šťastná rodina..za to jsem byla vždy vděčná...Protože když jsem měla průšvih ve škole,nebo se pohádala s kamarádkou...rodina tu je pro mě pořád...Ale Nikolka už ne...


 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Iva M. Iva M. | E-mail | 12. ledna 2010 v 1:35 | Reagovat

Milá Míšo!
je krásný mít sestřičku, jakou byla, a snad stále svým zpusobem je, Nikča,
je krásný mít brášku, jakým je Kryštufek, a je krásný mít sestřičku, jakou jsi Ty. Jste úžasný děti, ze kterých čiší láska a cit i přes webový stránky - jinak Vaši rodinu neznám. Moc bych si přála, aby mý děti dokázaly jednou držet při sobě tak Vy (zatím máme jen jednu malou holčičku, která je tolik podobná na Vašeho Kryštufka, a druhý mimčo v bříšku). Moc na Vás myslím. Na Tebe strašně často. Není vubec snadný přijít o ségru - kdykoliv - není vubec nadný přijít o ségru tak brzy... a o nejlepší kamarádku k tomu. Drž se. Přeju co nejvíc radosti do celé Vaší rodiny.

2 Matu Matu | 12. ledna 2010 v 19:46 | Reagovat

Milá Miška,
je krásne čítať o tom, ako ste sa mali s Nikolkou rady, ona o tebe často písala v blogoch, o celej rodine, dokonca v jednom príspevku napísala, že nie si len sestra ale tiež aj najlepšia kamarátka. Odišla z tvojho života vo veku, kedy by si ju potrebovala najviac. Odišla z tohoto sveta, ale vo Vašich spomienkach, srdci a vo Vašom podvedomí zostane navždy. Často sa budete ako rodina dívať na svet aj jej očami, baviť sa o tom, čo by povedala. Ste silná rodina, taká súdržná /skoro ako v Seven heaven :D neviem, či poznáš ten seriál/. Nikolka mala šťastie, že Vás mala a vy zasa šťastie, že ste mali ju. Prežila pri Vás krásny život, mala zážitkov ako niekto za celý život nie. Milovala Vás a písala o Vás. Človek nedokáže zabudnúť, musí sa naučiť s touto bolesťou žiť a ja prajem celej rodine len to naj čo sa dá priať. Matu

3 Diny Diny | 12. ledna 2010 v 22:00 | Reagovat

Miško... hladím tě, objímám, na dálku, já vím... napsala jsi to krásně, co napsala... žila jsi to ... jsi úžasná holka i ségra, je mi moc líto, čím si musíš projít ... musíte vy všichni jako rodina ...

4 Janička Janička | E-mail | Web | 12. ledna 2010 v 22:28 | Reagovat

Míšo, nemůžu říct že vím jak ti je.. nevím, nemůžu vědět... Ale co vím, je to že Nikolka měla to co nejvíc potřebovala, tu nejlepší rodinu a nejbáječnější ségru a kamarádku.

Musí to pro tebe být strašně těžké, pro Vás všechny.. ale jsou tu vzpomínky, hodně vzpomínek a to většinou jen těch dobrých,na které budete všichni společně rádi s úsměvem vzpomínat..

Nějak mi nejde víc psát, v hlavě toho mám tolik , ale napsat to do srozumitelného textu se dá jen těžko.

Moc na vás myslím, držte se! ♥

5 Eliška Eliška | 12. ledna 2010 v 22:58 | Reagovat

Milá Miško. Ta rána v tom srdíčku zůstane už asi napořád. Teď bude bolet nesnesitelně a pa s postupem času Vám na Nikolku zůstane tolik krásných vzpomínek
na nejlepší sestřičku pod sluncem.
Držte se, přeji Vám mnoho sil :)
E.

6 olga olga | 13. ledna 2010 v 8:15 | Reagovat

Miško,
moc na Vás na všechny myslím. Pamatuju si Vás z Jánek jako skvělé parťačky a vždycky jsem si přála, aby moje holky měly tak krásný vztah jako Ty a Nikolka.
Máš to hrozně těžké, ale věřím, že Nikolka v Tvém srdci s Tebou bude pořád.
Olga

7 Andrea Andrea | 13. ledna 2010 v 8:49 | Reagovat

není na to co říct..jen že je to těžký..staršně...ale možná až to trochu jednou přebolí, budeš vědět, že jsi měla to, co někteří za clý život nezažijí...Mám dva bratry,,ale protože jsme všichni zdraví, dospělí, každý má své, takovéhle souznění jsem ani s jedním nezažila. V dobrém ti závidím míšo, žes to mohla prožít.

8 Daniela Daniela | Web | 13. ledna 2010 v 9:29 | Reagovat

Míšo, musí to být moc těžký. Taky mám takovou ségru, o dva roky mladší. Je to i moje nejlepší kamarádka, přesně jak píšeš, už tolikrát jsme si pomohly, tolik máme společnýho...

Je mi líto, že se to muselo stát, že to tolik bolí. Myslím na tebe a celou vaší rodinu. Daniela, máma od Adélky

9 Blanka Blanka | 13. ledna 2010 v 10:53 | Reagovat

Míšo, přeju vám všem hodně síly, jsi bezvadná holka, krásně jsi to napsala a jestli je nejaké " potom ", tak Nikolka se tam určitě má dobře a na všechny na vás dohlíží. Jsi bezva ségra pro Kryštůfka.

10 teta Hanka teta Hanka | 13. ledna 2010 v 22:02 | Reagovat

Michalko, naše!
Jistě víš, že jsem něco podobného, ztrátu sourozence, prožívala také. Mamka tě to jistě vyprávěla. Když si to tak promítnu zpět, tak si vzpomenu mimo lítosti, nad tím vším, že jsem pocítila velkou zodpovědnost vůči rodičům, že jim musím být dobrou dcerou, abych jim vynahradila tu ztrátu. Věř, že budeš dobrým člověkem a budou na tebe rodiče i Nikolka pyšní. Život vedle Nikolky i její odchod tě bude provázet celý život, budeš o to silnější než ostatní. Myslím, že to nyní nechápeš, to příjde až budeš mít tolik let, co já. Ptala jsem se proč já, proč zrovna mně a mojí rodinu, to potkalo! Jednou to pochopíš! Budeš tu pro rodiče žít i za Nikolku, silná a statečná. Už teď se těším až dospěješ a vůbec mi nevadí, že budu stará. I když je život krutej, stojí za to, ho žít.

11 Martina Martina | E-mail | 14. ledna 2010 v 5:55 | Reagovat

Michalko
konečně jsem se odvážila Ti napsat, to, co se stalo, jsem se dověděla přes blok Diny....sem tam jsem něco napsala na blog maminky....
Včera jsem četla tento článek a tekly mi slzy jako hrachy.
Celou noc jsem přemýšlela , co Ti napsat, aby to nevyznělo špatně, aby to utišilo aspoň kapičku tvoji bolest...
No...popravdě, nevím, srdíčko by Ti toho tolik chtělo říct, ale prsty to přes klávesnici neumějí napsat.
Snad jen...trošku závidím vztah, který jste spolu s Nikolkou měly, mám sestru, mladší o skoro 4 roky a ano, rozumněly jsme si...tak nějak, ale takové to pravé sesterské...to přišlo asi až teď, kdy máme každá svoji rodinu, je nám přes třicet....a když Tvůj blog, blog Nikolky a celé tvoji rodiny, vím, že jsme se se sestrou o hodně ochudily.
Ty ne, máš Nikolky plné srdíčko a tak to bude vždycky, máš spoustu vzpomínek, ikdyž Ti ji nenahradí...Ona ví, že jsi ji milovala , ona Tebe taky...vás všechny....víš...určitě se stala vaším strážným andělem.
Vím, že je to teď moc těžké, ale jednou bude líp, chviličku po chviličce...krůček za krůčkem...pomalinku...ale bude...jednou ta velká bolest poleví, zůstanou krásné vzpomínky s úsměvem na tváři. Vždycky bude Nikolka s Tebou....

12 Míša Míša | 14. ledna 2010 v 19:06 | Reagovat

Děkuju...moc...všem.

13 Lucka Lucka | E-mail | 14. ledna 2010 v 19:45 | Reagovat

Milá Míšo,
neznáme se a na tvůj, Nikčin a mamčin blog jsem objevila teprve nedávno.
Když jsme se dozvěděla o Niky nemohla jsem tomu uvěřit.
Je mi osmnáct a mám SMA III. typu. Mám taky mladší ségru - je jí patnáct, takže si dokážu představit co si pro Nikču znamenala. Já si život bez své mladší sestřičky nedokážu představit.
Tak se drž. Nikča bude pořád s vámi - ve vzpomínkách a ty vám nikdo nevezme.

14 Matu Matu | 18. ledna 2010 v 21:16 | Reagovat

Miška, a čo tvoja škola? Už si si nakoniec vybrala? Prihlášky už ste podávali alebo ešte len pošlete?

15 michaellinka michaellinka | 18. ledna 2010 v 23:44 | Reagovat

Ještě se o nich ani nemluví...neposílaly jsme je.

16 Bára Bára | 4. dubna 2012 v 13:04 | Reagovat

Ahoj Míšo,
Znám tě jen ze školy, když jsi ještě chodila do Slaného na základku, ale to, co se stalo, mě hrozně mrzí.
Mám mladšího brášku, je asi tak stejně starý jako Kryštůfek a opravdu si nedokážu představit, co bych dělala.....:(
Přeju ti hlavně hodně sil, vím, že jsou to teprve dva roky.
Nikolka je určitě pořád s tebou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama