Už od narození se mnou Nikolka byla...pořád.
Co si pamatuju...Jako malou sestřičku mě hodně ,,buzerovala,, ale také učila.Teď když to vidím na videu tak se směju.Myslela to se mnou pokaždé dobře...i jako malá byla zodpovědná...
Učila mě počítat a vyjmenovaná slova-měla na mě velkou trpělivost.
Když jsem byla malá strašně jsem jí záviděla ten vozík,že nemusí chodit...Niky to vyřešila tak,že mě často vozila...a to nám vydrželo až do dnes .. :)
Byly jsme pořád spolu.Ona tu prostě byla.Každý den,když jsem přišla domů tak jsem si šla sednout ke stolu a Niky přijela a začaly jsme hned probírat celý den.Od rána až po teď...Je dobré když má člověk někoho,s kým si může popovídat úplně ovšem,svěřit se...pochlubit se..a zasmát :).Když jsme se s Niky na něčem nedohodly,vždy jsme dumaly proč a změnily to.Všimla jsem si také,že když má člověk sourozence,že už nehledá žádného nejlepšího kamaráda,protože toho nejlepšího kamaráda má ve svém sourozenci.Tedy alespoň u mě to tak bylo.
Mám jí strašně ráda...
Věděla jsem co si o čem myslí,co odpoví našim když se jí na něco ptali..byly jsme nějak spojené :).Líbily se nám stejné věci...
Ve škole nám často říkali,že jsme dvojčata.My na to reagovaly :Néé!Vůbec.Ale já byla ve skutečnosti ráda,že jsem někomu podobná...že jsme si tak podobné,nejen ve vzhledu.
Prožily jsme toho spoustu a i když všechny zážitky nebyly nejúžasnější..jsem za ně ráda.
Vzpomínaly jsme na všechny dovolené,smály se tomu...Na videích Niky nesnášela,jak zní její hlas..já neměla ráda záběry kde jsem z profilu :D...
Věděla jsem,že každé ráno když vztanu a sejdu dolu po schodech..uvidím ji,jak sedí u stolu a pije kafe-které málo kdy dopila :)...
Je půlka mého srdíčka...celý svůj život jsem byla s ní...ona byla první,které jsem se svěřila o dobrém nebo špatném...Vždycky jsme vymýšlely jak říct našim např. o špatné známce :)-i když naši nás za to nikdy nijak netrestali...bylo to hlavně kvůli nám...Řešily jsme to spolu
A teď když se to stalo...nemám s kým probírat nejnovější videoklipy na MTV,nemám se komu svěřovat... nevím co si počnu...když vidím rodiče...všechno je tak prázdné... strašně moc mi chybíš Niky...
KDYŽ JSEM SE NARODILA BYLA JSEM NEJMLADŠÍ....PŘED TŘEMI LETY JSEM SE STALA PROSTŘEDNÍM DÍTĚTEM....A TEĎ...TEĎ JSEM NEJSTARŠÍ...
Vždycky nás bylo pět...Pro okolí jsme byla velká rodina...Velká šťastná rodina..za to jsem byla vždy vděčná...Protože když jsem měla průšvih ve škole,nebo se pohádala s kamarádkou...rodina tu je pro mě pořád...Ale Nikolka už ne...
